Jednotná evidence speleologických objektů (JESO)

Objekt JESO: Propast Macocha

Základní údaje ^

Název:

Propast Macocha

Příslušnost do karsologického členění:
  • Krasová a pseudokrasová území jižního bloku - Brněnské vrchoviny a okolí
  • Moravský kras
  • Ostrovská plošina
Typ:jeskyně
Geneze:krasový objekt
Synonymum:
Záznam je uzamčen:ne

Kód JESO ^

Kód JESO:K2301212-J-09000
Původní číslo/kód:900
 

PŘIBYL, J.; VODIČKA, J.; KUZDASOVÁ, Z. et al. (1984). Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu: Analýza vybraných fyzickogeografických prvků Moravského krasu, Příloha k souboru map. 98 s. Manuskript. Archivuje Československá akademie věd, Geografický ústav, oddělení fyzické geografie.

Karsologické systémy:Amatérská jeskyně
Punkevní jeskyně a propast Macocha
Propast Macocha a macošské jeskyně

Rozměry ^

Způsob zjištění rozměrů:Literární údaj
Délka jeskyně (m):0
Hloubka nezatopené jeskyně (m):138,7
Hloubka zatopené jeskyně (m):48,9
Celková hloubka jeskyně (m):187,6
Výška jeskyně (m):0
Denivelace (m):187,6

Lokalizace ^

Mapová aplikace:ukázat pozici v mapové aplikaci
Způsob zjištění polohy:Orientační zákres nad ZM ČR 1 : 50 000, 1 : 25 000 (přesnost desítky až stovky m)
Nadmořská výška podle DEM10 (m n. m.):489
Nadmořská výška skutečná (m n. m.):489,2
Způsob zjištění nadmořské výšky:Literární údaj
Maloplošné zvláště chráněné území:NPR Vývěry Punkvy [290]
Velkoplošné zvláště chráněné území:CHKO Moravský kras [72]
Evropsky významné lokality Natura 2000:CZ0624130 Moravský kras [3105]
Působnost orgánu ochrany přírody:AOPK ČR, RP Jižní Morava
Katastrální území:Vilémovice u Macochy
Obec:Vilémovice
Okres:Blansko
Kraj:Jihomoravský kraj

Popis ^

Popis:

Mohutná, cca 190 m (138,7 m po hladinu Spodního jezírka) hluboká propast. Je propojena se systémem Amatérské jeskyně a Punkevními jeskyněmi. Ve stěnách propasti je řada dalších jeskyní a propastí (Podmůstkové, Červíkovy, Pasovského, Erichova, Hankensteinova apod.). Geologická lokalita s profilem lažáneckých a vilémovických vápenců vytvořená na zlomu macošské dislokace.

Propast Macocha s širokým otevřeným jícnem, jímž proniká až ke dnu denní světlo, patří k nejmohutnějším propastem tohoto typu ve střední Evropě. Leží na zalesněné Macošské plošině mezi kaňony Suchého a Pustého žlebu v NPR Vývěry Punkvy na katastrálním území Vilémovice. Její ústí v nadmořské výšce 489,2 m se rozevírá do rozměrů 174 × 76 m. Její hloubka je udávána 138,7 m po hladinu Spodního jezírka. Dno propasti tvoří mohutný suťový kužel vysoký 45 m. Při úpatí kužele je 11 m hluboké Horní jezírko, z něhož po průtoku Amatérskou jeskyní vyvěrá Punkva. Ta se přelévá do cca 50 m hlubokého Spodního jezírka, které zvětšuje celkovou hloubku propasti na cca 190 m.

Při pohledu do propasti si lze povšimnout značných rozdílů ve skalních stěnách, mezi nimiž je propast sevřena. Jihozápadní (odtoková) stěna (pod Horním můstkem) je tvořena téměř holými kolmými až převislými stěnami s výraznou modelací. Ta se projevuje na tzv. Desateru, jak se nazývají členitá skaliska naproti Spodnímu můstku. Pod Desaterem je mohutný převis Klenby, pod nímž prochází veřejnosti přístupná trasa Punkevními jeskyněmi. Klenba je perforována paralelní propastí – tzv. Pekelným jícnem. Průhled jícnem je však možný pouze z rohu Plato na dně Macochy.

Severovýchodní (přítoková) stěna Macochy není zcela kolmá, je spíše velmi strmá a není tak členitá jako jz. stěna. Po celé ploše je porostlá zelenou vegetací. Rozdíly v morfologii obou hlavních stěn Macochy jsou způsobeny posunem vápencových desek podél mohutného zlomu, na němž je propast vytvořena.

Hrana propasti je zpřístupněna Horním a Spodním můstkem.

Pod přítokovou a odtokovou stěnou propasti jsou dvě macošská jezírka (Horní a Spodní). Mezi nimi je mělké řečiště, zvané Jalové koryto. Řečiště vychází z puklinové jeskyně, kterým Punkva teče do Spodního jezírka.

Nádrž Horního jezírka má trychtýřovitá tvar, stěny směrem do Macochy tvoří hrubé sutě a kamenné bloky. Stěny se sklání do hloubky cca 11 m. Jezírko pravděpodobně není přímým přítokem Punkvy, jde pouze o nádrž v macošských sutích ve výklenku stěny Macochy. Spodní jezírko odvádí vody Punkvy vertikální jeskyní v sz. cípu nádrže. Ostatní části jsou vlastně ještě části Jalového koryta, přimknutého k jz. stěně propasti. Vertikální odvodňování dna Macochy do prostor Vodní plavby Punkevních jeskyní je trvale zaplavenou jeskyní v hloubce cca 50 m pod hladinou. Druhou stranou sifonu je tzv. Čtyřicítka.

Nad jícnem vertikální jeskyně ve Spodním jezírku má suťový kužel velmi příkrý svah (cca 60°) a pod hladinou je téměř svislý. Tvoří jej mohutné skalní bloky, pouze jz. stěna propasti je modelována v masivních vápencích. Také ve Spodním jezírku dochází vlivem pohybu sutí ke značným změnám.

Ve stěnách Macochy jsou otvory přibližně padesáti dalších jeskyní, z nichž jsou některé dlouhé pouze několik metrů, jiné jsou naopak dlouhé stovky metrů a Červíkovy jeskyně propojují Macochu proti toku Punkvy s Amatérskou jeskyní. K nejvýznamnějším patří: Podmůstkové jeskyně (K2301212-J-08360), Kuchařovy (K2301212-J-08570), Hankensteinova propast (K2301212-J-08290), Červíkovy jeskyně (K2301212-J-08410), Pasovského jeskyně (K2301212-J-08470), Erichova jeskyně (K2301212-J-08510) a Trámová jeskyně (K2301212-J-08560).

Značnou část podzemních prostor Punkevních jeskyní a spodní partie propasti Macocha budují lažánecké vápence. Vzorky odebírané v blízkosti propasti Macocha jsou silně tektonicky deformovány a pozvolna přecházejí do kalcitové brekcie, která je vázána na zlom macošské dislokace.

Ve vilémovických vápencích je budována většina stropů dómů v Suché části Punkevních jeskyních a horní část propasti Macocha.

Na morfologii jeskyní se podepisují i tektonické prvky (plochy vrstevnatosti a dislokace). Plochy vrstevnatosti se projevují klenbovitými strukturami stropů dómů a některých částí chodeb; to je charakteristické především pro Suchou část Punkevních jeskyní nebo Erichovu jeskyni v propasti Macoše. Mají vcelku jednotný průběh ve směru SSV – JJZ. Kombinací ploch vrstevnatosti s podélnými puklinami stejného směru dochází ke gravitačnímu odlučování lavic vápenců za vzniku stropů dómů ve tvaru plochých antiklinál. Ke gravitačnímu oddělování lavic dochází i v klenbě Macochy.

Podélné pukliny jsou spolu s plochami vrstevnatosti relativně velmi četným drobně tektonickým prvkem v Macoše. Dochází na nich ke vzniku podélných dislokací, které velice dobře podléhají krasovým procesům, takže se výrazně uplatňují na profilech dómů a chodeb obvykle v kombinaci s plochami vrstevnatosti. Ve stěně Macochy se výrazně projevují např. na tzv. Desateru nebo ve spárách a pilířích pod Horním můstkem.

Strmě ukloněný zlom macošské dislokace s doprovodnými zlomovými strukturami např. v Reichenbachově dómu a Zlém sifonu patrně souvisí s tahovými uvolněními, které se v Moravském krasu projevily diagonálními poklesy na příčných puklinách a dislokacích směru SZ – JV, VJV – ZSZ.

V Macoše mají tyto deformace poklesový charakter s výškou skoku až několik desítek metrů. Na dislokaci v Reichenbachově dómu je na základě relativní stratigrafie devonských vápenců pokleslá sv. kra. V určení smyslu pohybu na macošské dislokaci panuje značná nejednota názorů. Zdá se, že jde o rotační zlom, jehož osa rotace leží přibližně v prostoru Horního jezírka. Na základě relativní stratigrafie je pravděpodobné, že pokleslá je jz. (odtoková) stěna Macochy.

Většina našich krasových badatelů vysvětluje vznik propasti spojením staré, rozlehlé a cca 70 m hluboké kapsy (závrtu) (K2301212-Z-00241) se spodním, ohromným dómem. Korozí vod a řícením uvolněných bloků došlo ke spojení obou dutin a vzniku otevřené propasti. Přirozené spojení s jeskyněmi na Punkvě bylo zavaleno při vzniku a řícení propasti. Strmý suťový kužel v sz. části propasti je považován za zbytek zříceného se stropu velké jeskyně. Vápencové bloky a suť tvoří dnes dno propasti, na němž se nachází dvě jezírka.

Na základě výsledků geofyzikálního a sedimentologického průzkumu je nastíněna i poněkud jiná představa o genezi Macochy. Macocha je nejhlubší pod Horním a Spodním jezírkem a pod řečištěm, které je spojuje. Do skalního dna propasti je v těchto místech zahloubeno koryto, jehož stěny strmě stoupají směrem k SZ i JV. Koryto je 20 – 25 m hluboko pod dnešním dnem. Skalní dno Macochy se tedy nachází v nadmořské výšce 330 – 325 m.

Pomocí mělké refrakční seismiky a odporového měření byla také zjištěna stavba sedimentárního kužele mezi Písečnou jeskyní a dnem Macochy. Kužel je z větší části tvořen písčitými štěrky a písky. Mocnost těchto fluviálních sedimentů je u vrcholu kužele 3,5 m, ve spodní části tělesa poblíž dna Macochy jsou pak sedimenty kužele mocné až 19 m. Povrch fluviálních sedimentů je pokryt vápencovou sutí a bloky o mocnosti 1 – 2 m.

Jedno z možných vysvětlení he že Macocha fungovala jako ponor vodního toku proudícího podél z. hranice krasového území v širokém údolí, jehož prohloubením vznikl Pustý žleb. Strop dutiny v Macoše se prolomil během první poloviny posledního interglaciálu. Tato katastrofická událost způsobila vzdutí podzemního toku, neboť došlo k zablokování přítoku Punkvy na dno propasti. Vodní tok si vytvořil novou cestu z Amatérské jeskyně (K2301210-J-02081) do Macochy propojením Absolonova dómu a Písečné jeskyně (K2301212-J-08370). Zpětná eroze toku vyvěrajícího v Písečné jeskyni prodloužila propast k SZ a vytvořila skalní dno strmě klesající od Písečné jeskyně ke dnu propasti.

Macocha je unikátní biospeleologickou lokalitou s řadou přechodů mezi různými typy biotopů.

Mezi typické druhy patří chvostoskoci (Colembolla) Onychiurus granulosus, Tetrodontophora bielanensis, Folsonia quadrioculata a jeskynní Folsonia litsteri (troglofil), z plžů: vřetenatka obecná (Laciniaria biplicata), hladovka horská (Ena montana), skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica) a slimáčník táhlý (Semilimax semilimax). Z brouků je patrně nejpočetněji zastoupena čeleď drabčíkovitých (Staphylinidae). Mnohé druhy zde nejsou původní a dostaly se do Macochy různou cestou, určitá skupina druhů je však víceméně původní a rozmnožují se zde. Mezi ně patří především druhy horské a podhorské, vázané na prostředí málo zasažené antropogenními vlivy: Geodrumicus nigrita, Syntomium aeneum, Ancylophorus aureus, Philonthus decorus, Quentus mesomelinus, Chilopora longitarsis, Ocalea rivularis. Z vodních organismů je třeba upozornit na výskyt endemita Moravského krasu, máloštětinatého červa Bythonomus absoloni, z korýšů (Crustacea) na blešivce karpatského (Niphargus tatrensis), což je stigobiont, a blešivce potočního (Gammarus pulex fossarum), z plžů (Gastropoda) na praménku rakouskou (Bythinella austriaca) a kamenomila říčního (Ancylus fluviatilis), druhy Jalového koryta. Z obratlovců (Vertebrata) jsou zde zastoupeni obojživelnící (Amphibia) skokan hnědý (Rana temporaria) a ropucha obecná (Bufo bufo). Ptáci sem pravidelně zalétávají za potravou, ale hnízdí zde celkem výjimečně. Pravidelně se zde vyskytuje puštík obecný (Strix aluco).

Erichova jeskyně je známa výskytem největší známé zimní kolonie netopýra černého (Barbastella barbastellus) na území Moravského krasu. Hojně je zastoupen i další druh netopýr velký (Myotis myotis). Další druhy nejsou početné: netopýr pobřežní (Myotis dasycneme), netopýr Brandtův (Myotis brandti), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr večerní (Eptesicus serotinus) a další malé druhy netopýrů rodu Myotis. V zimě 2002/2003 zde bylo zjištěno 242 netopýrů; netopýr velký (sto dvacet jedna jedinců) a netopýr černý v zastoupení 108 zvířat.

Ve Větrné jeskyni je zjištěn pravidelný výskyt netopýra velkého v počtu kolem 20 jedinců, ojediněle byl pozorován i vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).

K nejvýznamnějším rostlinám Macochy patří bezesporu prvosenkovitá rostlina kruhatka Matthiolova. Její populace je jediným ověřeným nalezištěm druhu v naší republice. Běžně se však vyskytuje ve slovenských vápencových pohořích a v Alpách. Předpokládá se, že v chladnějších dobách čtvrtohor byla v území hojně rozšířena, a že díky chladnému jícnu Macochy vytrvala i po oteplení.

Nejvyšší stěna propasti Macocha pod Horním můstkem se každé jaro vybarvuje žlutě květy tařice skalní. Její macošský výskyt je v území CHKO Moravský kras nejpočetnější. V propasti Macocha roste velmi bohatá populace kapradiny sleziníku zeleného. Klima propasti má výrazný horský charakter. Rostlinnou dominantou kužele je lilákově kvetoucí měsíčnice vytrvalá. Spolu s ní se hojně vyskytuje čarovník alpský. Na několika místech lze rovněž nalézt kapradinu laločnatou. Spodní část kužele je při jarních záplavách ovlivňována rozvodněnou Punkvou. Rostou zde vlhkomilné druhy, např. mokrýš střídavolistý. V minulosti zde bylo nalezeno několik mokřadních rostlin, jejichž semena byla patrně splavena s rozvodněnou Punkvou. Tyto druhy zastupuje rozrazil potoční a řeřištičník Hallerův.

Nejstarší písemná zmínka o propasti Macoše a řece Punkvě pochází z roku 1575. Je zaznamenána v ”knihách bílých”, tj. v Knize městské – rychtářské. Text nadepsaný ”Vyznání Jana Kotase, rybníkáře; Jan Kotas se v pátek před Smrtnou nedělí, třikrát katem dotazován na mučidlech, ”vyznal” ze svých zločinů. Při druhém a třetím trápení vyznal v bodě VI, že ”s Jiříkem knapem z Chrudimě v řece u blanenskejch hradů pod propastí okolo dvaceti pstruhů polapili a sprodajíc po vsech, spolu takové peníze utratili.”

Je zajímavé, že Kotas nejmenuje řeku Punkvou, ani propast Macochou. Staré jméno Propast bylo změněno na Macochu, o čemž vypravuje známá pověst, jejíž děj se odehrává v roce 1626 (sirotek Václav otce Ladislava z Vilímovic).

Další zmínka o propasti se objevuje v díle ”Vallis baptismi alias Kyriteinensis” (Údolí křtu neboli Křtinské) od kanovníka premonstrátského kláštera v Zábrdovicích Martina Alexandra Vigsia z roku 1663. V kapitole čtvrté popisuje Vigsius okolí Křtin, zejména pak jeskyni Výpustek, a na konci se zmiňuje o propasti, v níž poznáváme Macochu.

Popis prvního ověřeného sestupu na dno Macochy se dochoval v archivu rajhradského kláštera. Z německého textu vyplývá, že v květnu roku 1723 se dva duchovní – R. P. Walter duchovní z pevnosti Špilberk a P. Lazarus Schopper z minoritského řádu františkánů – rozhodli blíže poznat propast a dát se po laně spustit dolů. Nejdřív bylo vysláno několik místních sedláků s dlouhým lanem, aby vše připravili. Po složení spropitného byl sedlák jménem Štěpán spuštěn dolů a po sestupu k Punkvě na dně opět vytažen. Dne 25. května 1723 byl sestup zopakován. První byl do propasti spuštěn jistý sedlák z Vilémovic. Následně byl spuštěn Lazarus Schopper, po něm se k sestupu uvolil sluha Johan Jouhard.

V záznamu dobrodružné akce, který pořídil jistý Josef Melnický až v roce 1772, je uveden první popis dna propasti.

Zcela jistě lze předpokládat, že podobných odhodlaných průzkumníků, kteří do Macochy sestoupili, bylo více, ale dějiny o těchto událostech mlčí.

Od druhé poloviny 18. století následuje řada odvážných sestupů, z nichž uvádíme pouze některé vybrané.

Na druhém historicky ověřeném sestupu do propasti Macocha roku 1748 se podílel Johann Anton Nagel – viz kapitola o Sloupsko-šošůvských jeskyních. Na dno propasti nesestoupil osobně, ale nechal tam spustit najaté pomocníky.

Dne 26. června 1784 se na dno propasti nechali spustit lichtenštejnský inženýr Karel Rudzinský, Johann Tallher, Franz Postawka a Franz Fechter. Ač pobyt na dně trval pouze 5 hodin, výsledkem sestupu bylo první znázornění Macochy v podobě dvou půdorysů a jednoho řezu. Přestože rozměry propasti byly určeny jenom přibližně s hloubkou propasti 160 m, jde o kartografické dílo zcela mimořádného historického významu.

V roce 1808 podnikl starohrabě Hugo František ze Salm-Reifferscheidtu dvě výpravy na dno. Při sestupu jej provázelo několik úředníků, zámecký kaplan a tři pomocníci z Ostrova. Účastníci sestoupili pomocí lanových žebříků. Při této expedici byly objeveny Trámové jeskyně, které se v budoucnu staly objevitelskou branou z Macochy do Punkevních jeskyní.

První skutečně vědeckou výpravou, při níž bylo detailně popsáno a zaměřeno dno propasti, se stala expedice uskutečněná při dvou sestupech dne 21. a 22. srpna 1856. Na dno Macochy byli spuštěni Jindřich Wankel, dvacetiletý starohrabě Erich ze Salm-Reifferscheidtu, kteří byli doprovázeni báňskými odborníky z hornického úřadu v Rudici, Antonínem Mládkem a Aloisem Medritzerem, důlním z Rudice Františkem Sedlákem, mechanikem blanenských železáren Janem Frantou a šesti havíři z Rudice.

Při výzkumu byla barometricky změřena hloubka propasti na 137,88 m, dále byly olovnicí poprvé zjištěny hloubky obou jezírek (Horní jezírko – hloubka 9 m, Spodní jezírko – hloubka 12 m). K dalším výsledkům expedice patří první explorace největší macošské jeskyně, pojmenované podle starohraběte Ericha ze Salm-Reifferscheidtu, a konečně průzkum přítokových i odtokových jeskyní. Badatelé vnikli do přítokové Červíkovy jeskyně, kde je zastavil sifon. Pokusili se o neúspěšný postup směrem k Vývěru Punkvy v Trámových jeskyních.

Dne 18. srpna 1864 se do Macochy v těžním koši dal spustit Martin Kříž a na jejím dně zůstal dva dny a jednu noc. Spolu s ním bylo na dně ještě dvanáct spolupracovníků. Podobně jako jeho předchůdci svědomitě prozkoumal všechny dosud známé jeskyně na dně Macochy, dále Erichovu jeskyni a Horní i Spodní jezírko. Ověřil si, že u obou jezírek sahá skála hluboko pod vodní hladinu. Také pomocí napnuté šňůry změřil hloubku propasti na 136,08 m.

V roce 1894 se na dno Macochy třikrát spustil Adolf Podroužek, podučitel ve Vilémovicích. Na dně provedl řadu, bohužel málo přesných geodetických záměrů (např. hloubku Macochy určil chybně na 129 m). Jako první však, pomocí magnéziového světla, pořídil šest zdařilých fotografií ze dna propasti.

Poslední významnou expedici v 19. století podnikl dne 3. září 1898 Florián Koudelka s geologem Vladimírem Josefem Procházkou, Emilem Bayerem a Františkem Slavíkem. Při výpravě byla v mnoha bodech doplněna polohopisná a výškopisná data o propasti.

Do roku 1900 bylo na dno propasti podniknuto více než dvacet výprav, o nichž jsou zprávy, zúčastnilo se jich asi 60 osob, z nichž 45 jmen bylo vyznačeno na 8 tabulkách (olověných, břidličných a plechových), které byly v Macoše umístěny.

Počátkem 20. století se průzkumu Macochy ujal Karel Absolon. V roce 1901 a 1903 sestoupil do Macochy na čtyři dny a noci, v roce 1905 na osm dní a nocí, v roce 1907 na čtyři dny a noci, takže se svými spolupracovníky zde strávil celkem 20 dní. Byl mezi nimi i Alois Král, pozdější objevitel Demänovských jeskyní na Slovensku. Absolon zkontroloval a zrevidoval všechny předešlé informace a údaje. Veškeré volné prostory dna Macochy a přilehlých jeskyní byly prozkoumány a zaměřeny v měřítku 1:230 a 1:100. Tachymetricky byla určena výška a horizontální poloha prostor Macochy vůči výtoku Punkvy a vůči průběhu skalnatých okrajů Pustého i Suchého žlebu. Všechna záhadná místa v propasti byla, pokud to fyzická výkonnost dělníků dovolovala, otevřena a prozkoumána. Rovněž bylo pořízeno více než 200 fotografických záběrů. Zkoumáním průvanů byla bezpečně zjištěna přímá souvislost mezi Trámovými jeskyněmi a Pustým žlebem.

Tyto výpravy přinesly řadu cenných poznatků důležitých pro pozdější cílené objevy Punkevních jeskyní.

Samostatnou kapitolu v dějinách výzkumů Macochy tvoří historie potápěčských průzkumů.

Kolem roku 1920 se K. Absolon začal zabývat myšlenkou na využití potápěčské techniky při průzkumech. První potápěčské průzkumy v oblasti přítokové stěny Macochy byly uskutečněny v roce 1921 E. Buršíkem a K. Divíškem. Sestoupili pod hladinu Horního jezírka v Macoše a nalezli otvor vedoucí patrně do dalších podzemních prostor. Tehdejší technika nedovolila další průzkumy pod vodou, ani neumožnila získat dostatek poznatků o charakteru zaplavených prostor.

V roce 1955 zahájila speleologické výzkumy na dně Macochy výzkumná skupina Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. Prováděla výzkumy ve výše položené, sedimenty zcela ucpané chodbě Červíkových jeskyní, ale práce skončily neúspěchem. V roce 1958 se speleologové vrátili k potápěčskému řešení problému neznámého průběhu Punkvy směrem k ponorům. Tehdy byly získány nové poznatky o charakteru tzv. Jalového koryta a Červíkových jeskyní, tedy prostor trvale zaplavených vodami Punkvy. Bylo zjištěno, že prostory v oblasti Přítokové stěny Macochy jsou neobyčejně rozsáhlé a zasahují až 20 m hluboko pod hladinu. Provedené výzkumy byly velmi nebezpečné vzhledem ke špatné orientaci v rozsáhlých prostorách a k hrozícímu nebezpečí řícení suťového kužele Macochy tvořícího část zkoumaných prostor.

V roce 1972 se podařilo při speleologickém průzkumu Amatérské jeskyně sledovat otevřené řečiště Punkvy a bylo zjištěno, že nejzazší místo Amatérské jeskyně se nachází v bezprostřední blízkosti Macochy. V roce 1973, u příležitosti Mezinárodního speleologického kongresu, se potápěčům podařilo proniknou 20 m hlubokým sifonem do vzdálenosti přes 150 m proti proudu a dosáhnout volné hladiny. Dnes víme, že pronikli do volné prostory zhruba v polovině Předmacošského sifonu. Koncem roku 1974 bylo rozhodnuto o realizaci podrobné průzkumu jeskyní mezi Amatérskou jeskyní a Přítokovou stěnou Macochy. Potápěčské průzkumy prováděla šestičlenná skupina potápěčů TRYGON.

V první fázi prozkoumali potápěči studny, sifony a jezera v Macošském koridoru a ve Východní macošské větvi Amatérské jeskyně. V těchto relativně lehčích podmínkách byla vypracována metodika vlastního průzkumu a dokumentace. Dne 24. 3. 1975 byl po předchozích přípravách zahájen systematický průzkum sifonu, který byl úspěšně završen 15. Dubna. Toho dne ve 12.35 ho prošla dvojice potápěčů z Amatérské jeskyně na dno propasti Macocha.

V posledních letech se intenzivním potápěčským průzkumem podzemní Punkvy zabývá Česká speleologická společnost – základní organizace Labyrint. Průzkum je zaměřen na hlubiny Spodního jezírka v Macoše a hledání jeho spojitostí s Vodní plavbou Punkevních jeskyní. Před započetím systematického průzkumu bylo třeba vyčistit jezírko od napadaných stromů a starých konstrukcí. V roce 2003 došlo k proplavání ze Spodního jezírka do vodní propasti Čtyřicítka na Vodní plavbě. Hloubka zatopených prostor se pohybuje kolem 50 m. Přes dosažené úspěchy však není poznání zdokumentovaných prostor zdaleka konečné.

V historii výzkumů Macochy mají své nezastupitelné místo i použité metody a výsledky zjištění hloubky propasti.

Rozměry propasti Macochy byly předmětem zájmu většiny krasových badatelů, kteří Macochu zkoumali. Nepřihlédneme-li k některým fantastickým údajům o hloubce Macochy z první poloviny 19. století, zdá se, že z Absolonových předchůdců seriózně stanovil hloubku Jindřich Wankel a Martin Kříž, jejichž údaje se pohybují kolem hodnot 136 – 138 m.

Karel Absolon v době, kdy nebyl znám průchod na dno Macochy Punkevními jeskyněmi, byl odkázán na dvě možné alternativy změření hloubky propasti. Bylo to jednak měření přímé, tj. dlouhým motouzem spuštěným z Horního můstku až na hladinu Spodního jezírka, a zpětné změření zjištěné délky spuštěného motouzu. Této metody používali Absolonovi předchůdci, pokud si problém nezjednodušili přímým odhadem hloubky propasti. Tato metoda byla již svou podstatou velmi nepřesná, a to ještě nepřihlížíme k tomu, že Horní můstek leží excentricky ve směru od Spodního jezírka a že bylo ještě zapotřebí část úseku na dně Macochy dodatečně doměřit nebo odhadnout.

Proto se Absolon rozhodl pro druhou, daleko přesnější metodu, a to triangulaci. Za pomoci ing. Petříka provedl v letech 1901 – 1905 triangulační měření po obvodu propasti, při němž pak změřil i vlastní hloubku Macochy.

Výslednou hodnotu 138,4 m, kterou Absolon v roce 1906 poprvé uvádí v literatuře, během svých dalších výzkumů v Moravském krasu nemění. V roce 1974 se rozhodlo oddělení dokumentace Moravského krasu provést revizi této 70 let staré hodnoty metodou přesné nivelace s připojením na státní síť.

Výchozím bodem pro toto měření byl nivelační pořad IV. řádu Blansko – Jedovnice, z něhož se při vlastním měření vycházelo. Pro určení výšky dna Macochy byla výchozím bodem nivelační značka na mostě přes Punkvu u Skalního Mlýna a pro určení výšky Horního můstku na Macoše se vycházelo z nivelační značky u rozcestí pod Vilémovicemi.

Z těchto bodů byly taženy pořady přesné nivelace, a to v prvním případě Punkevním žlebem až k provozní budově Punkevních jeskyní a v druhém po silnici až k chatě na Macoše. Zjištěním rozdílů výšek hladiny Spodního jezírka a Horního můstku pak byla určena vlastní hloubka propasti.

Přesnost, s jakou byla určena hloubka Macochy, je závislá na několika faktorech. Hlavním faktorem, který ovlivňuje výslednou hodnotu, je hladina Spodního jezírka, která závisí na srážkách a vodních stavech. Její pozorování se provádí s přestávkami již od 19. století, kdy bylo zjištěno kolísání hladiny s rozdílem několika metrů. Hloubka se vztahuje ke střednímu stavu hladiny Spodního jezírka, která se dá zjistit pouze systematickým pozorováním hladiny v přepočtu na absolutní výšku.

Nadmořská výška hladiny Spodního jezírka byla určena hodnotou 350,46 m, nadmořská výška horního můstku činí 489,162 m.

Rozdíl výšek, a tím i vlastní hloubka propasti je 138,702 m.

Skutečná hloubka propasti však zahrnuje i hloubku Spodního jezírka kolem 50 m, která byla zjištěna speleopotápěčským průzkumem. Z toho vyplývá i skutečná hloubka propasti přibližně 190 m.

Morfologie/typologie:Šachta (vertikální jeskyně s měnícím se příčným profilem)
Studna (vertikální jeskyně se stálým příčným profilem)
Hydrologická aktivita:Aktivní, průtočný
Typické profily chodeb:-
Sedimentární výplně:Suť
Štěrky
Písky
Jíly
Zvětralinové sedimenty
Minerální výplně:-
Speleogény:-
Biologie:13 Zimoviště netopýrů a vrápenců
15 Výskyt ostatních obratlovců
10 Výskyt bezobratlých
11 Výskyt měkkýšů
22 Výskyt flóry eufotické zóny
Paleontologie:001 Nezkoumána
Archeologie:Archeologicky sterilní
Využití:03 Jeskyně zpřístupněná veřejnosti
Stav:Přírodě blízký stav

Fotodokumentace ^

Obor
Fotografie
Název
Pořízeno
Autor
Forma
Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Řečiště Punkvy na dně propasti Macocha
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Řečiště Punkvy na dně propasti Macocha
01.01.1990
Balák Ivan
RGB - barevná

Řečiště Punkvy na dně propasti Macocha

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Zimní podoba Horního jezírko na dně propasti Macocha
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Zimní podoba Horního jezírko na dně propasti Macocha
01.01.1990
Balák Ivan
RGB - barevná

Zimní podoba Horního jezírko na dně propasti Macocha

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha ; Dno Macochy od Pasovského jeskyně s Horním a Spodním jezírkem a suťový kužel
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha ; Dno Macochy od Pasovského jeskyně s Horním a Spodním jezírkem a suťový kužel
01.01.1990
Balák Ivan
RGB - barevná

Propast Macocha ; Dno Macochy od Pasovského jeskyně s Horním (vpravo) a Spodním jezírkem (vlevo) a suťový kužel s portálem Podmůstkových jeskyní 

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Dno Macochy s Horním jezírkem
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Dno Macochy s Horním jezírkem
09.03.2002
Balák Ivan
RGB - barevná

Dno Macochy s Horním jezírkem

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Dno Macochy z horního můstku
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Dno Macochy z horního můstku
15.06.2003
Balák Ivan
RGB - barevná

Dno Macochy z horního můstku

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Vývěr vod do Jalového koryta na dně Macochy
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Vývěr vod do Jalového koryta na dně Macochy
22.03.2005
Balák Ivan
RGB - barevná

Vývěr vod do Jalového koryta na dně Macochy

Nezařazená dokumentace
Propast Macocha - Dno propasti Macocha po zátopě v březnu 2005. Úroveň odtátého sněhu indikuje čáru zátopy
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha - Dno propasti Macocha po zátopě v březnu 2005. Úroveň odtátého sněhu indikuje čáru zátopy
22.03.2005
Balák Ivan
RGB - barevná

Dno propasti Macocha po zátopě v březnu 2005. Úroveň odtátého sněhu indikuje čáru zátopy ve výšce cca 13 m nad hladinou Dolního jezírka 

Geomorfologie
Propast Macocha z horního můstku v zimním aspektu
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha z horního můstku v zimním aspektu
12.12.2010
Balák Ivan
RGB - barevná
Geomorfologie
Propast Macocha z dolního můstku
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Propast Macocha z dolního můstku
06.01.2012
Suldovská Olga
RGB - barevná
Propast Macocha v pohledu z dolního můstku
Geomorfologie
Macošská stěna v propasti Macocha v zimě
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Macošská stěna v propasti Macocha v zimě
16.01.2013
Suldovská Olga
RGB - barevná

Macošská stěna v propasti Macocha v pohledu z dolního můstku v zimě

Mapová dokumentace ^

Obor
Soubor
Název
Pořízeno
Autor
Měřítko
Mapová dokumentace (půdorysy, řezy, 3D modely apod.)
2887/K2301210-J-03240_PUNKEVNI.pdf
k dokumentaci nemáte přístupová práva
Orientační mapa systému Punkevních jeskyní
31.12.2002
Karel Absolon, Vratislav Ouhrabka
1:1 000, grafické

Zaměřili: K. Absolon 1912, Moravský kras 1988, Vratislav Ouhrabka 2002

Zpracoval, upravil, digitalizoval: Martin Přibil (2005, revize 2011)

Ostatní dokumentace ^

Obor
Soubor
Název
Pořízeno
Autor
Zatím není žádná ostatní dokumentace...

Bibliografie ^

Citace
ЗАЙИЧЕК, П. et al. (2008). Пункевные пещеры и пропасть Мацоха. Перевод на русский язык: доктор Мирослав Махачек. Второе издание. Průhonice: Администрация пещер Чешской Республики. 24 s. ISBN 978-80-903927-6-2.
ABSOLON, K. (1922). Macocha Moravský kras: Macocha a krápníkové jeskyně Punkvina i Kateřinská, vodní jeskyně Punkvy. Páté, znovu přepracované a doplněné vydání. Brno: Barvič & Novotný. 76 s., fotografická příloha, mapy.
BARÁK, P. (2010). Strukturní analýza propasti Macocha v Moravském krasu. Brno. 48 s. Bakářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd. Vedoucí práce doc. RNDr. Rostislav Melichar, Dr., RNDr. Ivan Poul.
BOČEK, A. (1922). Moravský kras: Průvodce celým jeho územím a jeho krápníkovými jeskyněmi. Praha: Nakladatelství Pavla Körbra. 156 s., 8 map.
FLEK, J. (2016). Výročí tří sestupů do Macochy. Speleo. Svazek č. 70, s. 62-67. ISSN 1213-4724.
HROMAS, J. (ed.) et al. (2009). Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s. Chráněná území ČR, 14. ISBN 9788087051177; 978-80-86305-03-5.
MLEJNEK, R.; HAMET, A.; RŮŽIČKA, J. (2015). Brouci (Coleoptera) v jeskyních a propastech České republiky. 1. vydání. Průhonice. 112 s. Acta Speleologica, Vol. 6/2015. ISBN 978-80-87309-35-3; ISSN 1804-3313.
MLEJNEK, R.; KRÁSENSKÝ, P. (2015). Drabčíci v našich jeskyních. Ochrana přírody. Ročník 70, číslo 3, s. 28-30. ISSN 1210-258X.
MUSIL, R. (2016). Neznámý speleolog?. Speleo. Svazek č. 69, s. 62-70. ISSN 1213-4724.
PIŠKULA, M. (2001). Revize stavu chodeb mezi Dolním jezírkem a Čtyřicítkou v Punkevních jeskyních, s. 12-13. In: Speleofórum 2001. Praha: Zlatý Kůň. 76 s. ISBN 80-85304-72-4.
PŘIBYL, J.; VODIČKA, J.; KUZDASOVÁ, Z. et al. (1984). Přehled údajů o jeskyních Moravského krasu: Analýza vybraných fyzickogeografických prvků Moravského krasu, Příloha k souboru map. 98 s. Manuskript. Archivuje Československá akademie věd, Geografický ústav, oddělení fyzické geografie.
RŮŽIČKA, V.; MLEJNEK, R.; JUŘIČKOVÁ, L. et al. (2016). Invertebrates of the Macocha Abyss (Moravian Karst, Czech Republic). Acta carsologica. Volume 45, Number 1, s. 71-84. ISSN 05836050.
RŮŽIČKA, V.; MLEJNEK, R.; TAJOVSKÝ, K. et al. (2015). Propast Macocha - specifické centrum druhové rozmanitosti. Ochrana přírody. 70, 1, s. 8-9. ISSN 1210-258X.
ŠŤASTNÁ, P.; BEZDĚK, J.; KOVAŘÍK, M. (2003). Živočišné druhy popsané z Moravského krasu. Recenzenti Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., Prof. RNDr. Rudolf Rozkošný, DrSc. Blansko: Občanské sdružení Korax. 80 s. ISBN 8023919571.
ŠTELCL, I. (2016). Trezorový film aneb hráli sami sebe. Speleo. Svazek č. 69, s. 71-72. ISSN 1213-4724.
ZAJÍČEK, P. (2015). Punkevní jeskyně. Ochrana přírody. Ročník 70, číslo 3, s. 2-5. ISSN 1210-258X.
ZAJÍČEK, P. (2016). Jeskyně České republiky na historických mapách. Vydání první. Praha: Academia. 188 s., 46 map. ISBN 978-80-200-2561-6.
ZAJÍČEK, P. (2017). Deset významných badatelů Moravského krasu s výročím v roce 2017. Ochrana přírody. Ročník 72, číslo 6, s. 28-31. ISSN 1210-258X.
ZAJÍČEK, P. et al. (2008). Jaskinie Punkvy i przepaść Macocha. Przekład RNDr. Jacek Piasecki. 2. wyd. Průhonice: Urzad Administracji jaskiń Republiky Czeskej. 24 s. ISBN 978-80-903927-5-5.
ZAJÍČEK, P. et al. (2008). Punkevní jeskyně a propast Macocha. 2. vyd. Průhonice: Správa jeskyní České republiky. 24 s. ISBN 978-80-903927-7-9.
ZAJÍČEK, P.; HROMAS, J. et al. (2013). Show caves of the Czech Republic. Translation to English: Michal Pavonič. 1st ed. Průhonice: Cave Administration of the Czech Republic. 208 s. ISBN 978-80-87309-20-9.
ZAJÍČEK, P.; HROMAS, J. et al. (2013). Zpřístupněné jeskyně České republiky. 1. vyd. Průhonice: Správa jeskyní České republiky. 208 s. ISBN 978-80-87309-19-3.
// JavaScript Document